Proč je každý tip „plus mínus“: relativní chyba a řády
Splést se o sto padesát milionů kilometrů může být stejně dobrý výkon jako splést se o dvě stě. Záleží, co tipuješ. Krátký výlet do světa poměrů, řádů a logaritmické pásky.
Dva kdovíci, dva tipy. První hádal, že z Prahy do Brna je to po dálnici 400 kilometrů. Druhý hádal, že Slunce je od Země 300 milionů kilometrů. Kdo z nich byl víc vedle?
První se sekl o zhruba 200 kilometrů. Druhý o 150 milionů. Přesto jsou to úplně stejně špatné tipy: oba trefili přesně dvojnásobek skutečnosti. Dálnice D1 měří mezi Prahou a Brnem kolem 200 kilometrů, Slunce je od nás v průměru asi 150 milionů kilometrů. A hra oběma dá stejnou hlášku, protože ji nezajímá rozdíl, ale poměr.
Rozdíl, nebo poměr
Když se řekne „spletl jsem se o tisíc“, neříká to vůbec nic, dokud nevíš, o čem byla řeč. Tisíc vedle u ceny rohlíku je průšvih. Tisíc vedle u počtu obyvatel Brna je trefa, kterou by ti záviděl statistik. Absolutní chyba, tedy holý rozdíl mezi tipem a skutečností, má smysl jen u věcí, které jsou zhruba stejně velké.
Proto se používá relativní chyba: rozdíl vydělený skutečnou hodnotou. Kdo tipne 110 místo 100, je deset procent vedle. Kdo tipne 1 100 000 místo milionu, je taky deset procent vedle. Na pásce, kterou posouváš prstem, je to stejně dlouhý kus. To není náhoda, tak je páska navržená.
Tipni si: Jak daleko je Měsíc?
Odpověď: V průměru asi 384 000 kilometrů. Pokud jsi řekl milion, jsi zhruba 2,6krát vedle. Pokud jsi řekl 40 000, protože se ti v hlavě vybavil obvod Země, jsi vedle skoro desetkrát. Mimochodem dobrá pomůcka: Měsíc je od nás asi deset zemských obvodů, a ostatní planety jsou pak až nesmyslně daleko.
Proč je lepší být dvakrát vedle u miliardy než desetkrát vedle u stovky
Zní to nespravedlivě. U miliardy se přece dá snadno splést o stamiliony, u stovky máš všechno přehledně před očima. Jenže právě o to jde. Otázky na obrovská čísla jsou těžké samy o sobě, a kdo se u nich vejde do dvojnásobku, prokázal, že ví, v jakém světě se pohybuje. Kdo je u stovky desetkrát vedle, netrefil ani řád, a to je na jakékoli stupnici horší výsledek.
Počítej se mnou. Dvojnásobek je na logaritmické stupnici zhruba třetina řádu, protože deset na 0,3 je přibližně dva. Desetinásobek je celý řád. Kdo je dvakrát vedle, posunul pásku o třetinu dílku, ať už šlo o miliardu, nebo o dvacet. Kdo je desetkrát vedle, posunul ji o celý dílek. Tři „dvakrát vedle“ za sebou dají dohromady jedno „desetkrát vedle“ a ani o chlup víc.
Tohle je důvod, proč se chyba u počtů, vzdáleností, cen a rozměrů ve hře počítá jako vzdálenost v řádech a ne v procentech. Procenta jsou nesymetrická: podstřelit můžeš nejvýš o sto procent, přestřelit o nekonečno. Řády jsou spravedlivé na obě strany. Tip na polovinu a tip na dvojnásobek jsou od pravdy stejně daleko, a to je přesně ten pocit, který máš, když posouváš pásku tam a zpátky.
Kde je střed mezi stem a deseti tisíci
Tady přichází nejužitečnější trik celého článku. Představ si, že na otázku nemáš tušení, ale jsi si jistý, že odpověď leží někde mezi stem a deseti tisíci. Kam postavíš pásku?
Většina lidí instinktivně zamíří doprostřed, na 5 050. Špatně. Aritmetický střed je k ničemu, protože 5 050 je od stovky padesátkrát daleko a od deseti tisíc sotva dvakrát. Spravedlivý střed je ten, od kterého je to k oběma krajům stejně daleko v poměru: tisíc. Od stovky desetkrát nahoru, od deseti tisíc desetkrát dolů. Říká se tomu geometrický střed a na logaritmické pásce leží přesně uprostřed mezi oběma krajními hodnotami. Kdo neví, jestli je něčeho tisíc, nebo milion, má tipnout zhruba třicet tisíc, ne půl milionu.
Tipni si: Kolik lidí žije v Praze?
Odpověď: Podle ČSÚ k roku 2024 zhruba 1,4 milionu. A teď to nejhezčí: kdo tipnul rovný milion, je 0,14 řádu vedle. Kdo tipnul dva miliony, je 0,16 řádu vedle, tedy prakticky stejně. Čtrnáct set tisíc je totiž skoro přesně geometrický střed mezi milionem a dvěma miliony. Ve světě poměrů je Praha od obou tipů stejně daleko, i když v rozdílech je jeden vedle o 400 tisíc a druhý o 600.
Kdy poměr nestačí
Ne všechno se dá měřit v násobcích. Rok 1348 a rok 1360 nejsou „o procento vedle“, jsou vedle o dvanáct let, a tak to taky cítíš. Procenta se pohybují mezi nulou a stovkou, teploty kolem nuly kladné i záporné. U takových veličin je poměr nesmysl a hra se u nich vrací k obyčejnému rozdílu. Proto existují dva typy pásky: logaritmická pro počty a vzdálenosti, lineární pro roky a procenta. Rozpoznáš je podle dílků. Když se čísla mezi sousedními dílky násobí, jsi v řádech. Když se jen sčítají, jsi v rozdílech.
Co si odnést do hry
U počtů, vzdáleností a cen přestaň přemýšlet o tom, o kolik jsi vedle, a začni přemýšlet o tom, kolikrát. Dvojnásobek je pořád dobrý tip, desetinásobek už ne. Když váháš mezi dvěma hodnotami, netref se doprostřed, ale do geometrického středu: mezi tisícem a milionem je to třicet tisíc. A u roků a procent zapomeň na všechno výše řečené, tam platí staré dobré „o kolik“.
Odkud čísla jsou
- NASA (střední vzdálenost Země–Měsíc a Země–Slunce)
- Český statistický úřad (počet obyvatel Prahy)
- Ředitelství silnic a dálnic (kilometráž D1 mezi Prahou a Brnem)
Tak co, trefil by ses? Deset otázek, deset sekund na každou.
Jdu na to →