Fermiho odhady: jak odhadnout cokoli za deset sekund
Enrico Fermi prý trefil sílu první atomovky pomocí hrstky papírků. Stejný trik funguje na počet kadeřnictví v Brně i na otázky v Kdovíkolik?.
Šestnáctého července 1945 stál Enrico Fermi v poušti v Novém Mexiku a čekal na první jaderný výbuch v dějinách. Když k němu po pár desítkách sekund dorazila tlaková vlna, pustil z ruky hrst natrhaných papírků a díval se, kam až je odfoukne. Asi dva a půl metru. Z toho na místě v hlavě spočítal, že bomba měla sílu zhruba deseti tisíc tun TNT. Přístroje později ukázaly kolem dvaceti tisíc. Dvakrát vedle – a přitom jeden z nejslavnějších odhadů v dějinách vědy, protože Fermi neměl nic než kousky papíru, hodinky a hlavu.
Přesně tenhle způsob přemýšlení se po něm jmenuje. Fermiho odhad je umění dostat se k rozumnému číslu bez dat, bez kalkulačky a bez googlení. Jinými slovy: přesně to, co po tobě chce páska, když běží odpočet.
Rozbij otázku na kousky, které znáš
Trik je vždycky stejný. Otázku, na kterou nemáš šanci odpovědět přímo, rozložíš na několik menších, na které aspoň přibližně odpovědět umíš. Pak je mezi sebou vynásobíš. Každý dílčí odhad bude o kus vedle, jenže chyby mají sklon se navzájem rušit: něco přestřelíš, něco podstřelíš, a výsledek vyjde překvapivě blízko.
Fermi své studenty v Chicagu proháněl otázkou, kolik je ve městě ladičů klavírů. Přepišme si to domů. Kolik je v Brně kadeřnictví?
Nevíš. Nikdo to neví z hlavy. Ale víš, že Brno má kolem 400 tisíc obyvatel. Řekněme, že ke kadeřnici nebo k holiči chodí víc než polovina z nich, dejme tomu 250 tisíc lidí, a to v průměru šestkrát do roka. To je milion a půl návštěv ročně. Jedna kadeřnice zvládne za den tak osm zákazníků a pracuje zhruba 220 dní v roce, čili odbaví kolem 1 800 lidí. Milion a půl děleno 1 800 dává něco přes 800 kadeřnic a holičů. A když v jednom salonu pracují průměrně dva až tři, vychází ti zhruba 300 provozoven.
Je to přesně? Určitě ne. Skutečné číslo závisí i na tom, jestli počítáš salony, nebo živnostnice, které stříhají doma v kuchyni. Ale odhad „několik set“ je správný řád. Kdybys tipoval třicet nebo třicet tisíc, byl bys vedle jak ta jedle. O to tu jde: netrefit číslo, trefit řád.
Tipni si: Kolik má Česko obyvatel?
Odpověď: Podle ČSÚ k roku 2024 zhruba 10,9 milionu. Tohle číslo si zapamatuj, je to nejužitečnější kotva, jakou v české verzi hry můžeš mít. Skoro cokoli „na hlavu“ se z něj odvíjí: počet aut, psů, pošt, piva vypitého za rok.
Řády, ne desetinná místa
Fyzici tomu říkají odhad řádu velikosti. Ptáš se, jestli je výsledek spíš tisíc, deset tisíc, nebo sto tisíc, a na desetinná místa kašleš. Zní to jako lajdáctví, ale je to disciplína. Každá mezilehlá hodnota je odhad, a kdo násobí 387 tisíc krát 6,3 krát 0,58, jen předstírá přesnost, kterou nemá. Počítej s kulatými čísly: 400 tisíc, šestkrát, polovina. Přesnost, kterou tím ztratíš, je zlomek chyby, kterou stejně máš v předpokladech. A za deset sekund stihneš jen to, co jde spočítat z hlavy.
Druhá věc: používej jednotky, které máš v ruce. Den má 24 hodin, rok 365 dní, Česko 10,9 milionu lidí, Země 8,1 miliardy. Hodinová mzda, cena rohlíku, délka kroku. Z takových kostek se skládá každý Fermiho odhad.
Tři kroky, které stihneš, než dojde čas
Za deset sekund nerozepíšeš rovnici, ale stihneš tohle:
- Najdi kotvu, kterou znáš. Počet obyvatel, dní v roce, hodin ve dni. Něco, o čem nepochybuješ.
- Přidej jeden dva násobky. Kolikrát za rok, kolik na osobu, kolik procent lidí.
- Zaokrouhli na řád a posuň pásku. Tři platné číslice jsou luxus, ten první řád je to, co rozhoduje.
Zkus to hned.
Tipni si: Kolik let ze života člověk prospí?
Odpověď: Zhruba 25 let. Osm hodin denně je třetina dne, a třetina z osmdesáti let je šestadvacet. Nepotřebuješ znát žádnou studii spánku, stačí ti trojčlenka a tušení, že se v Česku dožíváme necelých osmdesáti.
Proč to funguje (a kdy ne)
Kouzlo je ve statistice. Když spojíš pět odhadů, z nichž každý je náhodně o třicet procent vedle, nedostaneš chybu pětkrát větší. Některé chyby jdou nahoru, některé dolů, a výsledek často skončí blíž, než kdybys vystřelil jediné číslo od boku. Fermi tomu věřil natolik, že dával studentům otázky typu „kolik je na Zemi zrnek písku“ a bral vážně každou odpověď, která měla správný počet nul.
Jsou ale situace, kdy to selhává. Když všechny tvoje chyby táhnou jedním směrem, třeba když systematicky podceňuješ každou složku, výsledek se neopraví, ale znásobí. A když řetěz natáhneš na deset článků, každý další odhad přidává šum. Dvě tři násobení jsou ideál. Víc jich stejně v odpočtu nestihneš.
Poslední poznámka pro úplnost: Fermi se v roce 1950 u oběda v Los Alamos ptal kolegů, kde jsou všichni mimozemšťané, když má vesmír tolik hvězd. Otázka dostala jméno Fermiho paradox a zatím na ni nikdo rozumně neodpověděl. Ani metoda papírků není všemocná.
Co si odnést do hry
Nehledej v paměti číslo, které tam není. Hledej kotvu, kterou tam máš, a z ní se k odpovědi donásob dvěma třemi kroky. Mysli v řádech: nejdřív se rozhodni mezi tisíci a miliony, teprve potom dolaďuj. A pokud si mezi dvěma odhady nejsi jistý, je dobré vědět, že Fermi by byl spokojený, kdybys trefil správný počet nul.
Odkud čísla jsou
- Český statistický úřad (počet obyvatel Česka a Brna, naděje dožití)
- Los Alamos National Laboratory, historické materiály k testu Trinity
- Nobelova nadace, medailon Enrica Fermiho
- OSN, World Population Prospects (počet obyvatel světa)
Tak co, trefil by ses? Deset otázek, deset sekund na každou.
Jdu na to →