Přeskočit na obsah
KDO VÍ KOLIK?

Články O hře 6 min čtení

Jak funguje rating KR: proč to není součet bodů, ale stav

Každý kdovík nosí číslo. Říkáme mu KR a funguje jako rating v šachu – neříká, kolik jsi toho nahrál, ale jak dobře zrovna teď tipuješ. Proč stejná hra posune nováčka víc než mazáka a kdy se body nepřičtou.

Když dohraješ denní výzvu, hra ti ukáže dvě čísla. První jsou body za těch deset otázek – stejné pro každého, kdo odpověděl stejně. Druhé je KR, Kdovíkův rating, a ten se ti po hře posune nahoru nebo dolů. Hodně lidí předpokládá, že KR je prostě součet bodů za celou kariéru. Není. A v tom rozdílu je celý smysl té věci.

Počítadlo, nebo teploměr

Součet bodů je počítadlo kroků. Roste, dokud chodíš, a po roce ukazuje velké číslo, které říká jen jedno: že jsi hrál často. Kdo hraje tři roky bídně, má víc bodů než ten, kdo hraje tři týdny skvěle. Pro žebříček dne je to v pořádku – tam se srovnávají stejné otázky za stejný den. Pro srovnání přes měsíce je to k ničemu.

KR je teploměr. Ukazuje stav: jak dobře tipuješ teď. Může stoupat, může klesat, a hlavně – stejná hra ho posune každému jinak. Je to stejný princip jako Elo v šachu. Velmistr, který porazí začátečníka, dostane skoro nic, protože přesně to se od něj čeká; začátečník, který porazí velmistra, vyletí nahoru. Rating je tvrzení o tom, co umíš, a každou hrou se to tvrzení ověřuje.

Co se počítá za jednu otázku

Základem je přesnost. Hra měří, jak daleko od pravdy jsi skončil, a to relativně, ne v absolutních číslech. Deset procent vedle je deset procent vedle, ať se ptáme na výšku hory, nebo na počet obyvatel Číny. U otázek, kde se odpověď může pohybovat přes mnoho řádů, se chyba poměřuje právě v řádech: být dvakrát vedle je stejně špatné u tisícovky jako u milionu. U letopočtů se chyba poměřuje se stářím události – deset let vedle je u roku 1348 skvělý tip a u roku 2005 katastrofa. U procent se počítají body rozdílu, protože škála je od přírody omezená.

Na přesnost se pak nabalují dvě menší věci. Obtížnost otázky: určuje se z toho, jak si s ní vedou ostatní. Když se tipy hráčů tlačí kolem správné hodnoty, otázka je lehká; když létají všude, je těžká a trefit ji má větší cenu. A rychlost: malý bonus za odpověď v prvních sekundách. Malý záměrně – nechceme reflexní hru, ve které vyhrává ten, kdo nejrychleji plácne do pásky.

Tipni si: O kolik procent můžeš být vedle, aby hra ještě řekla „Vo fous!“?

Odpověď: Zhruba do tří procent – jednotky procent, žádná desetina. Je to pásmo těsně pod přesnou trefou, která má vlastní hlášky a k tomu bonus navíc; trefit číslo na chlup je událost, ne jen o něco lepší odhad. Mimochodem, hláška je u stejného tipu na stejnou otázku vždycky stejná, aby dva kdovíci se stejným výsledkem viděli totéž.

Proč nováček skáče a mazák ne

Tady přichází to nejdůležitější. Rating od svého nositele něco očekává. Kdo má vysoký KR, od toho se čeká dobrý tip – a když přijde, nic moc se nestane, protože přesně to rating tvrdil. Body nad očekávání posunou nahoru, body pod ním dolů. Nováček začíná na startovní hodnotě, kde se od něj nečeká skoro nic, takže každý slušný tip přidává. Stejných deset odpovědí tedy posune začátečníka o desítky bodů a mazáka o pár.

Zní to nespravedlivě, ale je to jediný způsob, jak udržet číslo čitelné. Kdyby se přičítalo všem stejně, rating by jen rostl a po roce by nic neznamenal. Takhle se každý usadí tam, kam patří: kdo se dlouhodobě plete o deset procent, zastaví se na jiné hodnotě než ten, kdo se plete o tři. A kdo se nijak nezlepšuje, drží se na místě – což je přesně ta informace, kterou chceš.

K tomu dvě pojistky. Dole je pád tlumený, aby jeden zpackaný večer nevykopal díru na tři týdny; cesta nahoru musí zůstat otevřená, jinak není důvod zítra hrát. Nahoře je to naopak: na špičce stojí chyba víc, než trefa vynese, takže vrchol není místo, kde se dá sedět. Od Zmateného Kdovíka přes Zapáleného a Inženýrského až po Arcikdovíka se stoupá čím dál pomaleji.

Denní výzva versus aréna

Denní výzva je jedna hra denně, deset otázek, stejných pro všechny. Proto má dvě měny: body, které jdou do tabulky dne a jsou pro každého stejné, a KR, do kterého se ty body přepočítají podle toho, co se od tebe čeká. Hra ti ukáže obojí i s přepočtem, abys viděl, kde se vzal rozdíl.

Aréna je jiná: vybíráš si téma a můžeš hrát celý večer. Jenže hru, kterou sis sám vybral a můžeš opakovat, nejde poctivě srovnávat s ostatními – a tak aréna nepíše do tabulky dne a ratingem hýbe menší vahou. Pořád se počítá, jen jí nejde vysedět cestu na vrchol. Rating se přitom v obou režimech hýbe po každé otázce, ne až na konci: vždycky vidíš, co poslední tip stál nebo vynesl.

Kdy se body nepřičtou

Tipni si: Kolik bodů si odnese hráč, který na těžkou otázku tipne bleskově, ale úplně vedle?

Odpověď: Žádný bonus – jen postih za chybu. Rychlost se odměňuje pouze u trefy, jinak by se vyplatilo plácat naslepo. Obtížnost násobí jen kladné body, takže těžká otázka mimo je prostě otázka mimo.

A zbytek seznamu. Když se pásky ani nedotkneš a doběhne čas, otázka je nezodpovězená a počítá se jako nejhorší možný tip – rychlý dotek je tedy vždycky lepší než nic. Když uletíš hodně, zhruba o čtvrtinu a víc, jde tip do minusu. A když máš vysoký rating a tipneš jen slušně, body se nepřičtou, protože slušný tip je přesně to, co jsi ratingem sliboval. Není to trest. Je to rating, který dělá svou práci.

Co si odnést do hry

KR neodměňuje píli, ale přesnost; hraj proto pro trefu, ne pro počet her. Vždycky se pásky dotkni, i když nevíš – nezodpovězená otázka je horší než špatný tip. A neřeš malé výkyvy: rating je teploměr, ne skóre, a po pár hrách se usadí tam, kam patříš. Pak už jde jen o to ho posunout.

Odkud čísla jsou

Tak co, trefil by ses? Deset otázek, deset sekund na každou.

Jdu na to →